Všenory

Každej se mě ptá co se mi stalo a co je santoj, tak se vám tady levou rukou pokusím nadatlit, co se o víkendu dělo. V pátek Czert píše, jestli jedem na poježdění do Všenor, když milhaus, peugeot a počasí dá, tak jo. Nakonec to všechno vychází, berem i Sašu, takže oblouky na střechu a jedem. Krásný počasí, Czert čeká u benzínky na Strakonický, my se projíždíme až na Barrandovský sídliště, ale nakonec trefujeme, pusinka s Czertem a valíme na Všenory.

Kubajsz už hrotí, nahoru, dolu, nahoru, dolu ani nepozdraví, chudák Buba :-). Rozmejšlim jestli kokosku nebo tegrálku, nakonec beru těžkou mrchu(naštěstí). Jdem nahoru, moc lidí tam ještě není. Kolem prosviští Kubajsz, hrana na transferu, to má spd, kde to jsme. Za ním vlaje Buba a nahoře Klauzík s novym Norkem a Vlasta s nechodícím RB. Vydejcháváme kopec, jsme nadržený jet dolu, zas okolo nás projede Kubajsz s Bubou a my líně vyrážíme. Je to paráda, za Sašou trošku brzdim přecijenom to jede poprvý a krásně si to šineme dolů. Zastávka u transferu za silnicí, docela zajímavej skok, Saša a milhaus nezkoušej, já s Luďanem jo a jedem dál. Czert čeká za pumpou, Luďan to do něj našije a v sekundě vyrobí z dvou bighitů dvojkolo. Okoukáváme gapík. Czert čistota, musíš ho tam trošku kroutit doleva. Luďan jede docela pomalu, ale pohoda. Najíždím si to, když nic neposeru bude to celkem easy. Luďan řiká, že jel za čtyři a ještě brzdil. Hmm tak trošku zvolnim abych nepřelít. Rozjedu se, celkem pomalu, hodně se odrazit, ať si to krásně pošteluju do dopadu, na hraně jak když mi vypne mozek, žádnej odraz vydim před sebou strom, prej jsem snad zmáčknul brzdy, dávám hranu, koukám pořád na ten strom a on né uhnout, fakt už ho prosím ať uhne, nic, mrd, tma.

Milhaus kě mě běží a myslí, že jsem mrtvej. Vstávám, motá se mi hlava, tak hned sedám, ruka bolí a jako bych tam měl bouli. Czert si nadává proč mi řikal, že je to lehký. Rozdejchávám to, milhaus mi dává do cajku kolo a jedu dolu. Ruka bolí jak sviň, cestou mi padá helma do lesa, běžím pro ní, jsem jak vožralej. Dole sundávám vestu, ruka do křiva, přemejšlim, jestli jsem si dal tolik do hlavy, že blbě vydim a nebo mám fakt dvě zápěstí. Czert mi volá sanitku, opírám se o Kubajse, když se mi zas zamotá hlava, že skoro nevydim. Sanitka už jede, ruka fakt bolí jak píča.

Nasedám do sanitky, Czert vysvětluje situaci, pořád mi cpou nějaký injekce na bolest, nic do sebe píchnout nenechám, chci vědět, že tu ruku ještě mám. To že si ji držím jenom druhou rukou je ale vůbec nevzrušuje, pražský kanály a rozbitý silnice mě bolej moc. Čurák ještě houká a dává si závody s autama. V Motole mě předávaj a čekám, pak mě převezou před rentgen a zas čekám. Zavolám mámě, napishu milhausoj a pořád čekám. Na rentgenu zjišťujou, že mam pěkně křivou a zlomenou vřetení kost v předloktí na pravý ruce. Zas čekám, kecám se setřičkou, vysvětluju jí, že jsem z Turnova a že chci pustit domů, ona zas že je to na doktoroj a když nejsem plnoletej bude s tim problém. Přichází mladej, brejlatej, veselej doktor, kouká na rentgen a že budem rovnat, prej je to na narkózu. Vysvětluju situaci odkud jsem a že nechci ležet tři dny v nemocnici kvůli narkóze, doktor se cuká, obhlíží ještě jednou rentgen a nakonec že to teda zkusíme i když to normálně nedělá. Klepu se jak ratlík, lehám na postel a naposled si prohlížím skřivenou pazouru. Doktor tahá za ruku, nejdřív prej musíme natáhnout svaly, řvu už u toho a to hlavní program ještě nezačal. Sestra mi chytá hlavu a ruku a doktor tlačí na bouli na předloktí u toho pořád tahá za prsty, snažím se mu ji nechat volnou, kopu nohou co to jde a řvaním dělám asi dobrou show pro lidi venku. Doktor to tam rve a moc to nejde, už asi umřu, z postele upadá něco kovovýho, v ruce to dvakrát křupne a karate přestává, už mi "jen" borec rve za prsty, aby se to prej nevrátilo. Přemýšlím jestli neomdlím a sestra dává dlahu, omlouvám se za zničenou postel a oni, že prej lidi dělaj horší věci. Rentgen jak to dopadlo vypadá víc než dobře, přemlouvám doktora, ať mě pustí s Czertem dom a on že né.

Nagelovanej týpek mě na jezdícím křesle veze kamsi na pokoj a bolest v ruce pomalu ustává. Na dětským ortopedickym odďelení kecám se sestrou o všem možnym, další kdo mi cpe prášky na bolest, tady toho fetu maj, dohodnu že něco proti otoku bude stačit, osprchuju se a lehnu. Obvolám všechny, máma to bere fpoho, Luďan se teší na moji bagetu a Czert mi přeje brzký uzdravení. Bikerka Lenka z Prahy slibuje, že se staví, ale sere na mě. Vedle mě leží típek, 12let je tu s mámou a má zcheckovaný všechny holky na celým oddělení. Kecáme, seznamuju se s mámou, která si kvůli němu vzala dovolenou, spí na hostelu, týpek ale radši bere berle a odskakuje za holkama. Střídání sestřiček, opět mi cpou prášky na bolest, zas beru jen proti otoku, přivážej dalšího kluka, je taky fpoho, koukáme na Ztraceni a jdeme spát.

Ráno nic novýho táta nemá čas, tak tu asi ještě chvíli budu tvrdnout. Zamýšlím se nad tím, že okolo mě jsou samí lidé, kteří jsou nemocní, mají problém s růstem kostí, nevyživuje se jim chrupavka, mají nádor v kosti atd. a já jsem zdravej a takhle se kurvim. Na kontrolním rentgenu, potkávám kluka o něco mladšího než já s ochrankou a říkám si, že buď je to Harry Potter a nebo jsem zas out a neorientuju se v showbyznysu. Vyhazujou nás z pokoje, na náš jdou moc pěkný holčiny, jen se s nima zdravím, škoda, že už musim dom. Potkávám na chodbě Topolánka, dochází mi proč takovej rozruch a že ten malej posera v sáčku na rentgenu byl jeho syn. Čumim na TV a najednou klepe Šóra na rameno, "Ty vole čau, konečně, už jsem myslel, že tu umřu". Loučim se s klukama, přeju hodně štěstí, mávám holkám a jedu dom.

Zatim to vypadá, že do konce května bych se mohl svízt na kole a do Jablonce vám nejspíš přijdu fandit. Jezděte opatrně kamarádi.

tomaass