Jak jsem si poprvé kupoval tkaničky

Rozbily se mi tkaničky, tak jsem si řekl, že bYch je moh koupit poprvý sám.Ve městě jsem zalez do předem vytipovanýho krámu, přijdu tam, stoupnu si před pult a řikám:"Dobrý den, prodáváte tady tkaničky?" a prodavačka mi řiká:"Tady jsou" a ukázala přímo předemě na pult, kde bylo asi šest krabic tkaniček, tak řikám, že jsem si nevšim. Začnu vybírat. V plánu byly červený.Ty tam byly, ale zjišťuju, že u každý krabice je napsaná delka tkaniček. Asi 15 minut do toho čumim a přemejšlim jak dlouhý vzít. Prodavačka už na mě vrhá divnej pohled, jak kdybych chtěl něco ukrást. Nakonec po dlouhým rozmýšlením beru průměr dýlek co tam maj. Přijdu domu a chlubim se mamce, že sem to zvládnul, ale zjištuju první objev a to, že se tkaničky neprodávaj po jedný, ale v tom balíčku jsou dvě, což jsem nevěděl a koupil si dva v domění, že v každým je jedna.No nic řikákm si aspoň budu mít náhradní. Druhej den se vrhám na instalaci tkaniček a zjištuju druhej objev a to, že jsou krátký, takže mam doma dvoje krátký tkaničky.

Na závěr poučení: Dvakrát měř, jednou šněruj

milhaus